Jordán

Jenom lehké pohlazení,
světem tam a nebem zpátky,
dva bezprávně odsouzení
němým soudem, na život krátký.
Světlem se snoubí jejich těla,
tím, které střeží srdce bdělá.

Slova se do úst nenavrátí,
co zaznělo, to zní navěky.
Další syn se za tmy tratí
stopami skrytými ve vodách řeky.
A aby i druzí zapomněli,
společně slepnou aby lásku neviděli.

Přál bych si jít do hlubin,
brázdit směle po nových vlnách,
ptát se ticha, kde je tvůj stín,
vidět svou fotku v novinách
a jenom dvě nebo tři chvíle
na jiném, lásko, světadíle.

Křehké kosti

Všichni máme křehké kosti.
Jedni od narození, druzí ze starostí
všichni je kryjou pod maskou své tváře
a čtou z nich jako školák ze slabikáře.
Všichni máme křehké kosti,
jedněm jsou v životě překážkou,
druhým trámem ve zkoušce dospělosti.

Nedivím se opuštěným, nedivím se zraněným,
že hořkost je jejich denním chlebem
po vodě života puštěným.
Pak když vrátíme se zpátky,
bude on potravou a nebo jedem?
Však kdo zasévá vítr,
sklidí bouři
a já se vskutku obávám,
že zlo sklízejí ti, co po dobru touží.

Nepatrným nepatrní
a mocným mocní.

Loterie života znovu otáčí své kolo.
Koho se ruka osudu zmocní?
Dneska co je,
zítra co bylo
svět trpní za zvuků tance:
raz
zapřísahej nás
dva
věčná pohroma
tři
zanechme lži
čtyři
na prahu dveří
pět
vraťme se zpět
šest
přišel náš trest
sedm
odplať viníkům
osm
věčný konec
našim dnům.

A lépe by nám bylo,
kdyby svit sluneční naše oko nespatřilo.
A lépe nám bude znovu
až přinesem věčnou oběť Bohu.
A sny se plní křehké kosti
o dnech bez útrap a bez bolesti.

A nám, co bylo dáno
ujít další míli,
poděkujme Všemocnému,
za každou krušnou chvíli.

Soudný Sen

Co jim řekneš, až se tě jednou zeptají:

Jak jsi svůj život žil?

Kolik bezesných nocí probděl,

kolik momentů promarnil?

Až tváří v tvář velké temnotě

poznáš, jakou cenu přikládají tvé robotě.

Kolik dnů sis zasloužil?

Jako voják v zemi kterou válka zmítá,

jenž na prstech jedné ruky

dny bez smrti bratrů sčítá?

Ale ani zlato, ani moc,

ani respekt a ani sláva

na věčnost nám nestačí.

Vše usychá jak polní tráva

a až budeš volat o pomoc,

tvůj výkřik ztlumí bodláčí.

Co jim řekneš, až se tě jednou zeptají:

Jakou cenu má tvůj život?

Pravíš sto a nebo tisíc,

nejistými slovy vážíš osud,

po chvíli však musíš říct,

že života neměřil's míru dosud.

A kdo tvé volání uslyší?

Jenom prázdná místnost prázdných duší.

Zasévej světlo a sklidíš tmu,

neboť co je dobré to svět neocení.

Zasej však věčnosti rostlinu

a za úsvitu sklidíš světlo denní.

Pak, až opadne poslední list

ze stromu věčného života,

až mláďata vyletí z hnízd

a svět obalí mrákota,

až vyprázdní se dračí sluj

a všechny lodě odplují

a s nimi život tvůj,

až nastane den věčnosti

a přijdou soudit tebe,

kterou cestu vybereš?

Smrt a nebo nebe?

Však probuď se

a běž.

Malá mužská romance

Jsi mužem, mládencem,
synem, sousedem a sourozencem.
Jsem mužem, bratrem, člověkem,
jsem vězněm a odsouzencem.
Trháš mé okovy a dráždíš mou mysl
v záhybech tvých rtů jsem ztratil svou nevinnost.
V hloubce tvých očí hledám vlastní smysl,
a chci tě mít, chci tě chtít víc než dost.

Chci tě vlastnit.
Chci být tvým pánem,
chci tě svírat, chci držet tě na dlani
tvé objetí opouštět až nad ránem.
Chci tě mít, chci tě chtít,
za bezesné noci chci hlas ztratit.
Až zastaví nás paprsky ranní.

Chci s tebou bdít.
Chci hodiny trávit pozorováním hvězd
ve tvých očích
a konstelace za konstelací,
za bílého dne, či temnou nocí,
chci vidět odraz sebe
na horizontu nebe.

Chci s tebou spát.
Chci cítit tvou mužskost v mých chřípích,
chci dýchat tvůj vzduch,
vzdech po vzdechu,
když zatínáš zuby
a lapáš po dechu
chci rvát tě v půli
a ani na chvíli
nemůžu zjistit proč…

Proč ty.
Proč ve tvých pevných pažích našel jsem své místo?
Proč muž.
Proč jsi kost z mých kostí, Adame?
A celou svou bytostí,
čím jsem já a čím jsi ty,
jak jsme stejní a jak odlišní,
já...

každým coulem chtít já chci,
svou malou mužskou romanci.

Domov

Domov,
snubní prsten těm co věří,
snoubí duše, sliby střeží.
Pustit kormidlo a odvázat lano,
rozepnout plachty na lodi života,
odrazit od břehu -
- duševní nahota.

Bez strážce, bez kapitána,
bez výkladní skříně,
bez tísně, bez slz časně z rána,
bez známky a hodnoty,
bezpečný přístav
duševní nahoty.

Přeci bez lidského chtění,
bez lásky a bez nadšení
člověk domov nevybuduje.
Bez těch, co v srdci vězí
a milováním jej chrání
před plísní a rezí.

Sto mil uběhlo, ale domov jsem nenašel.
Všude svár, všude dráždění.
Přístavy v zápalu boje.
Bez pokoje míru není
a míru bez pokoje.

Snubní prsten ztracen
mezi troskami.
Co budovali včera,
dnes už neláká, nemámí.
V zápalu zlosti vzali si životy.
Dnes jsem sám, jsem to, co ty.
Připraven spustit kotvy
v přístavu duševní nahoty.

Liverpool at night / Liverpool v noci

No Care

First minutes of another month
you're still stuck in my head.
I hope you'll never hear this song,
but I miss you in my bed,
miss you in my bed.

Can you just pause for a while,
I need to catch my breath,
can you just stop for a while
and maybe I'll forget,
I wish, I would forget.

My insides burn and my mind's ablaze,
for we hurt over things that aren't fair.
The truth I told you was not just a phrase,
I've broken myself into million pieces
but then again you showed no care.

I had you break my bones,
hard and fragile on inside.
You looked like someone I'd like to meet
though I was not on your mind,
not your mind.

I placed my heart in your hand,
whenever pain's too great to bear,
what God destroys you cannot mend,
you know you'll bleed like open wounds
even though you take no care.

I wish for things I never had,
still I miss you in my bed.