Jenom lehké pohlazení,
světem tam a nebem zpátky,
dva bezprávně odsouzení
němým soudem, na život krátký.
Světlem se snoubí jejich těla,
tím, které střeží srdce bdělá.
Slova se do úst nenavrátí,
co zaznělo, to zní navěky.
Další syn se za tmy tratí
stopami skrytými ve vodách řeky.
A aby i druzí zapomněli,
společně slepnou aby lásku neviděli.
Přál bych si jít do hlubin,
brázdit směle po nových vlnách,
ptát se ticha, kde je tvůj stín,
vidět svou fotku v novinách
a jenom dvě nebo tři chvíle
na jiném, lásko, světadíle.
