Jak jsi svůj život žil?
Kolik bezesných nocí probděl,
kolik momentů promarnil?
Až tváří v tvář velké temnotě
poznáš, jakou cenu přikládají tvé robotě.
Kolik dnů sis zasloužil?
Jako voják v zemi kterou válka zmítá,
jenž na prstech jedné ruky
dny bez smrti bratrů sčítá?
Ale ani zlato, ani moc,
ani respekt a ani sláva
na věčnost nám nestačí.
Vše usychá jak polní tráva
a až budeš volat o pomoc,
tvůj výkřik ztlumí bodláčí.
Co jim řekneš, až se tě jednou zeptají:
Jakou cenu má tvůj život?
Pravíš sto a nebo tisíc,
nejistými slovy vážíš osud,
po chvíli však musíš říct,
že života neměřil's míru dosud.
A kdo tvé volání uslyší?
Jenom prázdná místnost prázdných duší.
Zasévej světlo a sklidíš tmu,
neboť co je dobré to svět neocení.
Zasej však věčnosti rostlinu
a za úsvitu sklidíš světlo denní.
Pak, až opadne poslední list
ze stromu věčného života,
až mláďata vyletí z hnízd
a svět obalí mrákota,
až vyprázdní se dračí sluj
a všechny lodě odplují
a s nimi život tvůj,
až nastane den věčnosti
a přijdou soudit tebe,
kterou cestu vybereš?
Smrt a nebo nebe?
Však probuď se
a běž.
