Domov,
snubní prsten těm co věří,
snoubí duše, sliby střeží.
Pustit kormidlo a odvázat lano,
rozepnout plachty na lodi života,
odrazit od břehu -
- duševní nahota.
Bez strážce, bez kapitána,
bez výkladní skříně,
bez tísně, bez slz časně z rána,
bez známky a hodnoty,
bezpečný přístav
duševní nahoty.
Přeci bez lidského chtění,
bez lásky a bez nadšení
člověk domov nevybuduje.
Bez těch, co v srdci vězí
a milováním jej chrání
před plísní a rezí.
Sto mil uběhlo, ale domov jsem nenašel.
Všude svár, všude dráždění.
Přístavy v zápalu boje.
Bez pokoje míru není
a míru bez pokoje.
Snubní prsten ztracen
mezi troskami.
Co budovali včera,
dnes už neláká, nemámí.
V zápalu zlosti vzali si životy.
Dnes jsem sám, jsem to, co ty.
Připraven spustit kotvy
v přístavu duševní nahoty.
